PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI: srpna 2009

středa 26. srpna 2009

úterý 25. srpna 2009

pondělí 24. srpna 2009

sobota 22. srpna 2009

pátek 21. srpna 2009

úterý 18. srpna 2009

Družba neunikl pozornosti fotografů

Konopická v Chlumanech

Podle konopí dostala své jméno a konec sklizně této plodiny býval oslaven právě Konopickou.

Zábava za práci

V dřívějších dobách se konala většinou koncem září nebo začátkem října, na některých místech nahrazovala dožínky, nebo bývala první zábavou po dožínkách. Podle oblasti se mohla posouvat i dále v roce, někde to byla i poslední hudba před adventem. Zábava byla v dřívějších dobách vykoupena těžkou prací, kterou vykonávaly při zpracování lnu a konopí zejména ženy a dívky. Stáří Konopické slavnosti přesto není možno přesně stanovit, jisté je pouze to, že první zmínky je možno datovat zhruba do poloviny devatenáctého století.

Ženy v hlavní roli

Děj konopické je možno rozdělit na několik hlavních částí. Ve všech částech hrají hlavní úlohu ženy, do jejichž vystupování se nesmí při této slavnosti nikdo plést, mají právo chovat se tak, jako jindy muži. Pouť začíná tím, že dívky ze svých řad vyšlou několikačlennou skupinu, která z hostince přivede muzikanty. Spolu s nimi potom děvčata vyzvednou máječek a vyrážejí do stavení, ve kterém je shromáždění chlapců.

Na voze ke Konopici

Druhá část se odehrává u Konopičáka, svobodného mládence, kterého ženy přemlouvají k ženění a dohazují mu dívky ze svých řad. Nejdůležitější jsou zde výstupy dívek, které si své písně často dlouho dopředu připravují. Po namlouvání se celá skupina ve voze přesouvá k boudě za vsí, která se nazývá konopice – zde se právě sušilo konopí nebo len.

Nikdo se neschová

V okolí boudy se ukrývá Konopička, kterou si Konopičák namlouvá. Ta se vzpírá, ale později Konopičáka vpouští do boudy. Ten si ji posléze odvádí na vůz a cestou od boudy, která bývá zapálena, se provádí symbolický akt oddavek. Ruce se svazují symbolicky slaměným povříslem a slaměnou štětkou namáčenou ve vodě kropí svatebčany i diváky.

Hlavně s muzikou

Poté se odjíždí k hospodě, kde se nejprve žádá o vstup do sálu a o povolení muziky. Šenkýřka celý průvod po písňovém dialogu vpouští dovnitř, kde po společném kruhovém tanci tančí sólo Konopičák s Konopičkou. Poté jsou do tance zaváděny postupně všechny dívky s tím, že právě ony mají právo volenky.

Konec až nad ránem

Závěr slavnosti končí předáním máječku buď chlapcům, nebo muzikantům za jejich hraní.
Zábava ale končí až v ranních hodinách, bývá zvykem, že se dívky nechávají hudbou provázet až domů.

sobota 15. srpna 2009

Konopická Chlumany

pátek 14. srpna 2009

Konopická v Chlumanech

neděle 9. srpna 2009

Malé kotě spalo v botě

čtvrtek 6. srpna 2009

k svátku

středa 5. srpna 2009

vitamínky pro zdraví

Chlumany – Spisovatel a pedagog Dědič zakotvil v Chlumanepoté, co prožil mnoho let v různých koutech republiky. V současné době vede kroniku obce. Dům, v němž jsme se setkali, dostavěl vlastníma rukama.

Jak vypadaly Chlumany v minulosti, například za války?

Bída byla samozřejmě všeobecná. A i když nikdo z obce nebyl likvidován, nálada byla pochmurná. Mezi obyvateli byli samozřejmě udavači, zejména přívrženci Rudolfa Gajdy. Po válce čekal každý, že se vrátí to, co bylo před ní. To se ale bohužel nesplnilo.

Padesátá léta musela být jistě dobou mnohých změn. Jak je lidé vnímali?

Bylo to krušné. Mnoho lidí bylo verbováno do průmyslových závodů. Při zakládání družstva, které bylo hlavně politickým rozhodnutím, chyběli lidé, kteří zemědělství rozuměli. Proto tam místní soukromníci nechtěli vstupovat. Někteří za to byli i v kriminále, jiným majetek sebrali. Postupně se ale situace stabilizovala a družstvo se rozvíjelo. To už byla léta šedesátá.

Jak to vypadalo před rokem 1989?

Od roku 1978 patřily Chlumany pod Vlachovo Březí, aktivita lidí v té době byla minimální, a to až do začátku devadesátých let.

V čem se liší Chlumany tehdy a dnes?

Období apatie už skončilo. Myslím, že lidé jsou znovu na obec hrdí a vedení už dlouho dělá všechno proto, aby tomu tak bylo i do budoucna.